Francouzské finanční trhy padají. Investoři vidí velké riziko v tom, že se francouzský prezident Emanuel Macron rozhodl vyvolat předčasné volby. Průzkumy dávají totiž velké šance opozici. Mnozí to přirovnávají k volbě o Brexitu. Tehdy si také sebevědomý David Cameron myslel, že má vše pod kontrolou, aby nakonec nechtěně odstartoval Brexit.
Investoři už jsou zkušení a bojí se, že by pád francouzské vlády mohl vést k nové dluhové krizi, jakou jsme viděli při záchraně Řecka. Jenže Řecko je maličké a bezvýznamné. Tentokrát bude zasažen motor EU. Dopad na Evropu bude nesrovnatelně větší. Nákaza se může velmi rychle šířit do předlužené Itálie, Řecka a dalších.
Vládní politici šíří paniku, investoři se bojí
Špatné je, že se vládní politici snaží nešikovně šikovat své spojence proti opozici. Vybrali si totiž velmi špatný způsob, který ukazuje, že vůbec nerozumí finančním trhům. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire, který má na prestižních školách vystudovanou francouzskou literaturu, veřejně predikuje, že pokud vyhraje Marine Le Penová, přijde finanční krize. To možná funguje na voliče, ale nikoli na investory. Co horšího mohl vládní politik zodpovědný za finance říct? To je absolutně šílený výrok.
Finanční trhy na podobně nerozumné prohlášení pochopitelně reagují. Investoři chtějí platit prémii za to, že budou držet francouzské státní dluhopisy. U desetiletého státního dluhopisu jsme proto viděli rekordní skok během jednoho týdne.
Jinými slovy, Francii rekordně rychle roste cena, za kterou se bude zadlužovat. Rozdíl mezi výnosy dluhopisů Francie a Německa je nyní nejvyšší od roku 2017. Francie se tak nyní bude zadlužovat dráž než Portugalsko, které je na absolutní periferii.
Prudký propad zažily i francouzské akcie. Burza během jediného týdne ztratila 210 miliard dolarů. To je varovné. Největší pád přitom zažily banky, které právě drží státní dluhopisy. Ty největší z nich ztratily během týdne 12 až 16 %.
Řecko nás naučilo, jak vypadá dluhová krize.
.
Jen slepý nevidí paralelu s rokem 2011, kdy bankrotovalo Řecko. Tehdy mu byla část dluhu odpouštěna a velmi výrazně mu pomohla Evropská centrální banka (ECB), která vytvořila poptávku po tom, co nikdo nechtěl a díky tomu nespadla hodnota řeckých dluhopisů na absolutní nulu.
Tehdy hrozilo, že euro jako společná evropská měna zanikne, nebo se alespoň část eurozóny oddělí. Byl proto enormní politický tlak na to, aby bylo Řecko zachráněno za jakoukoli cenu, což se nakonec i přes protesty mnohých povedlo. Ale bylo to sakra drahé a nikdo si to nechce zopakovat. U Francie by to bylo mnohokrát dražší než u Řecka. Vůbec si tu částku nechci představit.
Nyní se otevírá otázka, zda ECB znovu nevykoupí francouzský dluh a všechny problémy nezamete pod koberec jako minule, aby někdy v budoucnosti, ve chvíli, kdy se to nebude vůbec hodit, vybublal dluh na hladinu.
Šéfka ECB se k tomu na konferenci v chorvatském Dubrovníku odmítla vyjádřit a jen zopakovala nic nového neříkající mantru, že ECB dodrží svůj mandát a že bude držet inflaci pod kontrolou. Tím investory bývalá francouzská ministryně financí nikterak neuklidnila. Plamen strachu a nejistoty hoří dál.
To, že francouzský prezident prohrál evropské volby a vyvolal nové, by bylo bez problémů, kdyby nebyla Francie předlužená, její dluh přesahující magickou hranici 100 % HDP je v EU třetí nejvyšší.
To je prostě neomluvitelné. Investoři jsou proto na podobné věci daleko více citliví, než kdyby se jednalo o ČR. My máme dluh k HDP skoro třikrát nižší. U nás se může Francie učit, ačkoli i my sami víme, že naše veřejné finance jsou v katastrofálním stavu. Evropa jako celek prostě potřebuj odtučňovací kúru a nechce si to přiznat.
Problémem je, že pokud se fiskální krize rozjede ve Francii, bude se velmi rychle šířit do dalších předlužených zemí. Italští a řečtí politici se už proto připravují na velké problémy.
Bez toho, aby za ně zaplatil dluh sever Evropy, se podle mě neobejdou. Nedivil bych se, kdyby najednou padlo několik vlád.
Možná se ale jedná jen o bouři ve sklenici vody
Pamatuji si, jak před deseti lety prvně kandidoval Donald Trump na amerického prezidenta. Tehdy šířil tisk zprávy o tom, že pokud se ujme vlády Trump, přijde katastrofa. Po každém průzkumu, kdy Trump u voličů vyhrál, akcie ve vyděšení jednorázově poklesly, aby se po volbách ukázalo, že to vše byla jen umělá hysterie. Trump vyhrál a v dalších letech šly akcie na nové rekordy. Ten, kdo tehdy nevěřil liberálům, vydělal.
Skoro se mi chce říct, že u Le Penové to bude podobné. Ještě nepředstavila ekonomický program a všichni už vědí, že je špatný. Tentokrát je to ale asi něco jiného než u Trumpa. Předvolební hesla o tom, že hodlá zvýšit vládní výdaje a chce protekcionistickou politiku jsou vážně děsivé.
Místo toho, aby ekonomice předepisovala pokles vládních výdajů, chce léčit ekonomiku přesně opačně. V každém případě toto je klasická levicová politika žití na dluh a na úkor budoucích generací. Absolutně nechápu, proč o ní někdo říká, že je pravicová. Podle mě je jasně levicová, což je v předlužené Evropě vážně nebezpečné.
V každému případě Macron představuje zastánce hlubší evropské integrace. Pokud prohraje, jeho tlak na evropskou branku zmizí. EU se pak může dost změnit. Vzhledem k tomu, že jdeme do neznáma, dá se předpokládat, že se nálada ještě zhorší. Trhy mají raději špatnou budoucnost než nejistou, kde si nemohou spočítat rizika a ztráty.
