Včera se v Praze konala ekonomická událost roku. Proběhla zde totiž veřejná přednáška argentinského prezidenta Javiera Mileie. Snad každý národohospodář sleduje jeho kroky, protože jeho politika je dnes nevídaná tím, že je skutečně pravicová, založená na tezích ekonomů tzv. rakouské školy.
Včera se v Praze konala ekonomická událost roku. Proběhla zde totiž veřejná přednáška argentinského prezidenta Javiera Mileie. Snad každý národohospodář sleduje jeho kroky, protože jeho politika je dnes nevídaná tím, že je skutečně pravicová, založená na tezích ekonomů tzv. rakouské školy.
Milei tvrdě škrtá jedno ministerstvo za druhým a snižuje vládní výdaje, aby oddlužil extrémně předluženou zem. Je to však za cenu toho, že mu před okny protestují propuštění úředníci.
Už když jsem přicházel k Žofínskému paláci, musel jsem se prodrat protestujícími, kteří vykřikovali hesla typu: „Svobodný trh = nesvobodný lid“ apod. Prostě levicoví extrémisté, kteří jsou typičtí před zasedání pravicových stran na Západě. U nás jsem je viděl prvně. Vzhledem k tomu, že ale mnozí pokřikovali španělsky, nedivil bych se, kdyby to nebyli Češi, ale „importovaní“ aktivisté.
Za koho jste ochotni platit?
Na včerejší události bylo zajímavé to, že vstup nebyl zdarma. Vstupenka stále téměř 2000 Kč. Umíte si představit, jakéhokoli jiného cizího politika, o nějž by lidé tak stáli, že by platili jen za to, že s ním budou v jednom sále? Myslíte, že by za Macrona nebo Scholze někdo platil a vyprodal by se sál?
Z Mileie se stala rocková hvězda mezi politiky. Když vešel do sálu, dav šílel nadšením. Každý si ho chtěl vyfotit z blízka a bylo vidět, jak mu visí na rtu. Byla to atmosféra, kterou znám jen z kotle kapel, jako je třeba Metallica nebo AC/DC. Ostatně i Milei je metalista. Při jeho vstupu do místnosti pustili organizátoři video, kde hraje na elektrickou kytaru dost tvrdou hudbu.
Zklamání z přednášky
Samotná přednáška však byla jednou velkou katastrofou. Organizátoři na lístcích psali, že bude zajištěn simultánní překlad. Nicméně představovali si ho asi jinak než já. Milei mluvil ve španělštině a jeho slova byla překládána na plátno za ním do angličtiny.
To by samo o sobě nevadilo. Průšvih byl v tom, že jeho slova překládala umělá inteligence, která překládala nikoli po větách, ale po slovech. Takže začala překládat, napsala tři slova, pak je všechny smazala a začala psát znovu od začátku, pak přeložila podstatné jméno a jak následovalo ve španělštině přídavné jméno, tak podstatné jméno v textu posunula a předřadila mu přídavné jméno. Bylo to, jak když skládáte puzzle nebo Tetris.
Kdybych už neměl načtené Mileiovy texty z minula, vůbec bych nevěděl, o čem mluví. Přednášku si tak vychutnali jen španělštináři. Myslím, že to je skoro na vrácení vstupného. Platili jsme si za jiný zážitek.
Politik, který vládne na základě ekonomické teorie
V každém případě i tak to byl pro nás národohospodáře svátek. Najednou vidíte zjevení. Milei je profesorem ekonomie, a tak najednou po mnoha letech sledujete politika, který mluví o politice, a přitom je schopen do toho vkládat ekonomickou literaturu a citovat řadu nositelů Nobelových cen. Já si něco takového pamatuji naposledy u Václava Klause. Je to ohromný rozdíl, jestli je politikem učitel, teolog nebo skutečný ekonom. To je jiná liga. Najednou to není taková ta hospodská ekonomie, kterou slýcháme v neděli v poledne v televizi.
Bude jednou v Evropě i náš Milei?
Během večera se sálem nesla pronikavá myšlenka: Mohl by Milei někde v Evropě vyhrát volby a realizovat svou skutečně pravicovou politiku? V zásadě panovala shoda, že nemohl.
Někteří argumentovali tím, že v Argentině získal ve volbách 56 % jen proto, že byla Argentina ekonomicky vážně na kolenou a už nemohlo být hůř. Lidé proto v protestu proti levici začali volit pravici.
Já si však myslím, že v Evropě i USA by to měl těžší. U něj by mnozí rozjeli cancel culture. Prostě by měl všude zavřené dveře. Je totiž mezi elitami extrémně nepopulární. Levice ho nenávidí z principu a pravice ho nenávidí proto, že jí ukazuje, jak vypadá pravicová politika, kterou oni se zvyšováním daní a znárodňováním nerealizují.
Navíc je nepopulární i proto, že dělá to, co jiné vlády nedělají. On plní svoje sliby. Sliboval lidem šokovou terapii a ta skutečně přišla. Ta je pro mnoho lidí těžká, protože šetří tak, že si to v Evropě vůbec neumíme představit. Celý svět by se u něj mohl učit, jak zmenšit přebujelý stát a ozdravit veřejné finance.
Zatím vládne jen půl roku a dělá zázraky. Otázkou bude, jak to bude dělat dál. On dělá transformaci ekonomiky ze socialismu k opravdovému trhu. To podle mě nepůjde bez dočasného poklesu ekonomiky.
Očekávám, že bude mezi voliči ještě více nepopulární. Jeho recepty přinesou plody až tak za dva roky. Pokud to voliči vydrží, budou se mile divit a bude to velká škola pro ekonomii a hospodářskou politiku. Argentina je nyní ekonomickou laboratoří.
